Jak poznat syndrom vyhoření

Nic se vám nechce, jste vyčerpaní, ale přesto nemůžete usnout. Našli jste se v tom? Možná jde o syndrom vyhoření.

Syndrom vyhoření je v posledních letech skloňovaným tématem. Dokonce již figuruje v mezinárodní klasifikaci nemocí jako diagnóza, která jednotlivé symptomy zastřešuje. Syndrom vyhoření je charakterizován následujícími příznaky:

  • vyčerpání a nedostatek energie,
  • psychický odstup od práce, negativismus, cynismus,
  • snížená efektivita.

Podstatné je, že tyto příznaky jsou vázané na naši práci a samotné pracoviště. Jednoduše řečeno jde o stav, kdy toho máme v práci už „plné kecky“. Nemusíme si toho být ale ani vědomi, protože „koho práce někdy neštve“?

Profese ohrožené syndromem vyhoření

Ačkoliv to pro většinu lidí není v práci vždycky jenom med, některá povolání jsou ohrožena více než jiná. Jedná se zejména o ty pozice, na kterých jste nuceni komunikovat s jinými lidmi, o pomáhající profese a stereotypní zaměstnání. Konkrétně se tedy jedná například o:

  • sociální pracovníky,
  • zdravotní sestry a bratry,
  • lékaře,
  • terapeuty,
  • hasiče,
  • telefonisty,
  • instruktory,
  • učitele,
  • prodavače,
  • novináře,
  • řidiče,
  • pracovníky v továrnách na linkách a mnohé další.

Pokud odhlédneme od toho, že se jedná o symptomy pojící se s prací, stejné příznaky tohoto onemocnění najdeme i u pečujících o malé děti (tedy zejména matek na mateřské a rodičovské dovolené) a o nemohoucí (u lidí většinou ve středním věku, kteří se starají o své rodiče a zároveň o dospívající děti a sami přitom začínají zápolit se zdravotními komplikacemi). Syndrom vyhoření se týká především lidí, kteří byli ze své profese nebo i péče o blízké zprvu nadšeni, měli na sebe vysoké nároky a nyní zjišťují, že ne vždy to jde tak, jak by si představovali. Dochází tak k jistému rozčarování a ztrátě iluzí. Daná činnost je náročná, lidé dlouhodobě pracují nad rámec svých kapacit a stresuje je míra zodpovědnosti a požadavků na bezchybný výkon.

Jakých příznaků si všímat

Z pocitů takového jedince postupně mizí radost a nadšení. Ze začátku se to týká jen oblasti práce, postupně ale dochází k přesahu i do jiných sfér. Tato osoba se postupně stává otupělou, lhostejnou. Mohou se vyskytnout pocity selhání a vlastní viny. Nakonec dochází k vnitřní prázdnotě, kdy jedinec přichází o své sny a ideje. Chybí mu motivace pouštět se do čehokoliv. Dostavuje se deprese, pocity zmaru a beznaděje. V chování k ostatním se ve vyšší míře vyskytuje podrážděnost, lhostejnost a cynismus. Nechuť navazovat vztahy a nakonec celková nedůvěra ve společnost nabourávají jedinci nejenom oblast práce, ale i osobní život. Člověk může hledat zážitky na hraně nebo se může objevovat závislostní chování, díky němuž chce člověk „aspoň něco cítit“. Kromě psychických obtíží se vyskytují i ty fyzické – od bolestí zad až po bolesti hlavy, potíže se zažíváním, problémy se spánkem, časté virózy a mnohé další.

Prevence syndromu vyhoření

Velmi podstatné je být si v rámci prevence syndromu vyhoření vědom sám sebe. Díky tomu, že si dokážete sami sebe vážit, budete snáz trvat na svých hranicích. Poznáte, kdy něco za to ještě stojí a kdy je lepší se stáhnout a říct NE. Přesto se v každém zaměstnání objeví krušnější časy. Ty vám pomůže ustát zdravá životospráva. Jedná se o spánkovou hygienu, pravidelný pohyb, pestrou stravu, pobyt v přírodě a sociální kontakt s osobami, které máte rádi.

Jak na narůstající stres?

V případě nouze můžete sáhnout i po léčivých přípravcích, které dokážou stres ztlumit. Vhodné mohou být bylinné extrakty Persen, které vám dokážou navodit vnitřní klid a tlumit zvýšené napětí a úzkost. Hlavně si uvědomte, že život se neskládá jen z práce, bavte se a nemějte na sebe velké nároky.

(rhl)

Zdroje: