Krátkodobý stres nám pomáhá vyrovnat se s krizovou situací, a může tak být naším spojencem. V dnešní době ale mnozí z nás trpí především dlouhodobým stresem, který je podle prof. PhDr. Radka Ptáčka, Ph.D., pro člověka vždy toxický a vede k vážným zdravotním problémům. Přední odborník na problematiku stresu z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v rozhovoru vysvětluje, proč je důležité být vnímavý k sobě samému, co obnáší syndrom vyhoření a jak si budovat odolnost vůči stresu.

Mnoho lidí v dnešní době zažívá především dlouhodobý, chronický stres. Patří určitá míra stresu tak nějak k životu? 

Chronický stres, ani v dnešní uspěchané době, do života rozhodně nepatří. Právě čas je faktorem, kvůli kterému se míra stresu stává nezdravou. Stres je zcela přirozenou reakcí na zátěž. Aktivuje náš organismus, a tak nám pomáhá s plněním náročných úkolů. Jeho zdravá podoba je ale krátkodobá. Jestliže se stresová aktivace našeho organismu stává nedílnou součástí našeho života, je to špatně. Naše tělo a mysl jsou neustále ve střehu a my se postupně vyčerpáváme. A to dříve či později nedopadne dobře.

Pokud známky přetížení stresem nezaregistrujeme nebo cíleně ignorujeme, kam až to může dospět? 

Daleko. K únavě, vyčerpání, kolapsu a nemoci. Proto je naprosto nezbytné, abychom se naučili vnímat signály svého těla a mysli, které nám obvykle včas řeknou, že něco není v pořádku. Že bychom se potřebovali zastavit, odpočinout si a načerpat síly.

Může mít dlouhodobý stres také psychosomatické důsledky? 

Stres je primárně fyziologická, tedy tělesná reakce našeho organismu. Z toho důvodu vede dlouhodobý stres naprosto vždy nejen k psychosomatickým, ale především somatickým důsledkům. Dlouhodobý stres je pro naše tělo něco jako vysoce toxická látka, která narušuje funkci naprosto všech systémů. Dramatickým způsobem oslabuje imunitu, a to již po poměrně krátké chvíli, třeba i po několika desítkách minut. Náš organismus se tak stává náchylnější v podstatě vůči jakýmkoliv infekčním onemocněním. Velmi negativně ovlivňuje také oběhový systém, metabolismus nebo nervovou soustavu. Dlouhodobý stres je proto vstupní branou k vysokému krevnímu tlaku, cukrovce, obezitě nebo neurodegenerativním poruchám. Jinými slovy, téměř za vším, co si v životě opravdu nepřejeme, stojí stres.

Když organismus nemá z čeho brát

To platí bezpochyby i o syndromu vyhoření. Jak souvisí se stresem a jaké jsou jeho projevy?

Syndrom vyhoření je v podstatě důsledkem dlouhodobého stresu, je to vyčerpání vnitřních zdrojů. Nejdříve se projevuje únavou, která nereaguje na běžné metody odpočinku a relaxace. Prožijeme třeba hezkou dovolenou, ale i tak jsme unavení. K tomu se přidává ztráta smyslu. Nic nemá cenu. No a pak už se nabalují další nepříjemné projevy. Úzkost, nevysvětlitelný smutek, nespavost, podrážděnost a mnoho dalších pocitů, které začnou rozežírat náš vnitřní klid a pohodu. Jde pouze o to, naslouchat svým pocitům, vnímat, že jsme vyčerpaní. I když to je právě často problém. Neradi se spoléháme na to, že něco cítíme, a chceme, aby nám to potvrdil nějaký odborník.

Není syndrom vyhoření svým způsobem obrannou reakcí organismu, díky které vzniká prostor pro zotavení? 

Syndrom vyhoření není obranná reakce, je to stav vyčerpání. Ten má samozřejmě svoji informační hodnotu. Organismus nás informuje o tom, že už skutečně nemá z čeho čerpat. Každý stav krize, vyčerpání a nepohody je ohrožením, ale jistě též určitým prostorem pro změnu. Když se ale vyčerpáme až do morku kostí, prostor pro zotavení už dostat nemusíme.

Bez změny životního stylu to nepůjde

Jakým způsobem můžeme proti nadměrnému stresu bojovat?

Slovo bojovat asi není úplně správné. Se stresem se musíme naučit žít a pracovat s ním. Když víme, kdy může přijít a jak nám může pomoct, stává se naším spojencem. Jestliže ho ovšem necháme ovládat náš život, stane se naším pánem.

Každopádně základem dobré odolnosti vůči stresu je zdravý životní styl, duševní pohoda a mezilidské vztahy. Zdravý životní styl, který posiluje naše duševní zdraví, obnáší pravidelný pohyb, pestrou stravu, jasné vymezení času na práci a relaxaci. Patří sem také čas na zájmy a koníčky. Duševní pohoda pak souvisí s tím, jak zacházíme s naším vnitřním světem. Je nutné, abychom se naučili relaxovat, vnímat přítomný okamžik a být za něj vděčný. Zdá se to málo, ale je to více, než si myslíme. A tím nejsilnějším prostředkem proti stresu a životní nepřízni jsou zdravé mezilidské vztahy. Nezapomínejme na to a pečujme o ně. Podrží nás, když to budeme potřebovat nejvíce.

Lze doporučit také nějaké techniky práce s psychikou? 

Konkrétních metod je nespočet a každému vyhovuje něco jiného. Každý si musí nalézt „to svoje“. Mělo by vždy jít o aktivitu, která je nám příjemná a která nám pomůže „odpojit se“ od vnějšího světa a stresu. Pro někoho je to sport, pro jiného hra na hudební nástroj. Velmi účinná je příroda. Naučme se pravidelně chodit do přírody a jen tak tam být. Nemusí to být vysokohorské výstupy nebo dlouhé pochody. Stačí volná procházka, kdy jen tak vnímáme svět kolem sebe a prostě jsme.

Změnit životní styl není jen tak a nemusí se to podařit. V jakém momentu bychom měli vyhledat odbornou pomoc?

Beze změny životního stylu to nepůjde nikdy. Můžeme sice vyhledat odborníky, kteří nám předepíšou léky nebo na nás budou aplikovat různé psychoterapeutické postupy. Pokud ale zásadně nezměníme svůj život a životní styl, naše situace se nezlepší. Nicméně ano, jsou situace, kdy na to sami nestačíme a je namístě vyhledat odborníka. Opět nám to nejlépe sdělí naše pocity. Cítíme, že ať děláme co děláme, nic nefunguje. Můžeme se také cítit jako v pasti a vnímat, že jednoduše potřebujeme pomoc. Dobrým indikátorem je též časový faktor. Jestliže se do negativních pocitů nebo nekončící únavy a vyčerpání propadáme déle než několik týdnů, je namístě nečekat a vyhledat nějakého odborníka z oboru psychiatrie nebo psychologie. Není potřeba přemýšlet, jestli toho, nebo onoho. Odborníci obou odborností jsou schopni posoudit, co potřebujete, a případně vás poslat někam dále. Důležité je udělat první krok a zajít za odborníkem na duševní zdraví. Pamatujte, že to může být nejdůležitější krok, který vám může zachránit život.

Krátkodobý stres nám pomáhá vyrovnat se s krizovou situací, a může tak být naším spojencem. V dnešní době ale mnozí z nás trpí především dlouhodobým stresem, který je podle prof. PhDr. Radka Ptáčka, Ph.D., pro člověka vždy toxický a vede k vážným zdravotním problémům. Přední odborník na problematiku stresu z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v rozhovoru vysvětluje, proč je důležité být vnímavý k sobě samému, co obnáší syndrom vyhoření a jak si budovat odolnost vůči stresu.

Mnoho lidí v dnešní době zažívá především dlouhodobý, chronický stres. Patří určitá míra stresu tak nějak k životu? 

Chronický stres, ani v dnešní uspěchané době, do života rozhodně nepatří. Právě čas je faktorem, kvůli kterému se míra stresu stává nezdravou. Stres je zcela přirozenou reakcí na zátěž. Aktivuje náš organismus, a tak nám pomáhá s plněním náročných úkolů. Jeho zdravá podoba je ale krátkodobá. Jestliže se stresová aktivace našeho organismu stává nedílnou součástí našeho života, je to špatně. Naše tělo a mysl jsou neustále ve střehu a my se postupně vyčerpáváme. A to dříve či později nedopadne dobře.

Pokud známky přetížení stresem nezaregistrujeme nebo cíleně ignorujeme, kam až to může dospět? 

Daleko. K únavě, vyčerpání, kolapsu a nemoci. Proto je naprosto nezbytné, abychom se naučili vnímat signály svého těla a mysli, které nám obvykle včas řeknou, že něco není v pořádku. Že bychom se potřebovali zastavit, odpočinout si a načerpat síly.

Může mít dlouhodobý stres také psychosomatické důsledky? 

Stres je primárně fyziologická, tedy tělesná reakce našeho organismu. Z toho důvodu vede dlouhodobý stres naprosto vždy nejen k psychosomatickým, ale především somatickým důsledkům. Dlouhodobý stres je pro naše tělo něco jako vysoce toxická látka, která narušuje funkci naprosto všech systémů. Dramatickým způsobem oslabuje imunitu, a to již po poměrně krátké chvíli, třeba i po několika desítkách minut. Náš organismus se tak stává náchylnější v podstatě vůči jakýmkoliv infekčním onemocněním. Velmi negativně ovlivňuje také oběhový systém, metabolismus nebo nervovou soustavu. Dlouhodobý stres je proto vstupní branou k vysokému krevnímu tlaku, cukrovce, obezitě nebo neurodegenerativním poruchám. Jinými slovy, téměř za vším, co si v životě opravdu nepřejeme, stojí stres.

Když organismus nemá z čeho brát

To platí bezpochyby i o syndromu vyhoření. Jak souvisí se stresem a jaké jsou jeho projevy?

Syndrom vyhoření je v podstatě důsledkem dlouhodobého stresu, je to vyčerpání vnitřních zdrojů. Nejdříve se projevuje únavou, která nereaguje na běžné metody odpočinku a relaxace. Prožijeme třeba hezkou dovolenou, ale i tak jsme unavení. K tomu se přidává ztráta smyslu. Nic nemá cenu. No a pak už se nabalují další nepříjemné projevy. Úzkost, nevysvětlitelný smutek, nespavost, podrážděnost a mnoho dalších pocitů, které začnou rozežírat náš vnitřní klid a pohodu. Jde pouze o to, naslouchat svým pocitům, vnímat, že jsme vyčerpaní. I když to je právě často problém. Neradi se spoléháme na to, že něco cítíme, a chceme, aby nám to potvrdil nějaký odborník.

Není syndrom vyhoření svým způsobem obrannou reakcí organismu, díky které vzniká prostor pro zotavení? 

Syndrom vyhoření není obranná reakce, je to stav vyčerpání. Ten má samozřejmě svoji informační hodnotu. Organismus nás informuje o tom, že už skutečně nemá z čeho čerpat. Každý stav krize, vyčerpání a nepohody je ohrožením, ale jistě též určitým prostorem pro změnu. Když se ale vyčerpáme až do morku kostí, prostor pro zotavení už dostat nemusíme.

Bez změny životního stylu to nepůjde

Jakým způsobem můžeme proti nadměrnému stresu bojovat?

Slovo bojovat asi není úplně správné. Se stresem se musíme naučit žít a pracovat s ním. Když víme, kdy může přijít a jak nám může pomoct, stává se naším spojencem. Jestliže ho ovšem necháme ovládat náš život, stane se naším pánem.

Každopádně základem dobré odolnosti vůči stresu je zdravý životní styl, duševní pohoda a mezilidské vztahy. Zdravý životní styl, který posiluje naše duševní zdraví, obnáší pravidelný pohyb, pestrou stravu, jasné vymezení času na práci a relaxaci. Patří sem také čas na zájmy a koníčky. Duševní pohoda pak souvisí s tím, jak zacházíme s naším vnitřním světem. Je nutné, abychom se naučili relaxovat, vnímat přítomný okamžik a být za něj vděčný. Zdá se to málo, ale je to více, než si myslíme. A tím nejsilnějším prostředkem proti stresu a životní nepřízni jsou zdravé mezilidské vztahy. Nezapomínejme na to a pečujme o ně. Podrží nás, když to budeme potřebovat nejvíce.

Lze doporučit také nějaké techniky práce s psychikou? 

Konkrétních metod je nespočet a každému vyhovuje něco jiného. Každý si musí nalézt „to svoje“. Mělo by vždy jít o aktivitu, která je nám příjemná a která nám pomůže „odpojit se“ od vnějšího světa a stresu. Pro někoho je to sport, pro jiného hra na hudební nástroj. Velmi účinná je příroda. Naučme se pravidelně chodit do přírody a jen tak tam být. Nemusí to být vysokohorské výstupy nebo dlouhé pochody. Stačí volná procházka, kdy jen tak vnímáme svět kolem sebe a prostě jsme.

Změnit životní styl není jen tak a nemusí se to podařit. V jakém momentu bychom měli vyhledat odbornou pomoc?

Beze změny životního stylu to nepůjde nikdy. Můžeme sice vyhledat odborníky, kteří nám předepíšou léky nebo na nás budou aplikovat různé psychoterapeutické postupy. Pokud ale zásadně nezměníme svůj život a životní styl, naše situace se nezlepší. Nicméně ano, jsou situace, kdy na to sami nestačíme a je namístě vyhledat odborníka. Opět nám to nejlépe sdělí naše pocity. Cítíme, že ať děláme co děláme, nic nefunguje. Můžeme se také cítit jako v pasti a vnímat, že jednoduše potřebujeme pomoc. Dobrým indikátorem je též časový faktor. Jestliže se do negativních pocitů nebo nekončící únavy a vyčerpání propadáme déle než několik týdnů, je namístě nečekat a vyhledat nějakého odborníka z oboru psychiatrie nebo psychologie. Není potřeba přemýšlet, jestli toho, nebo onoho. Odborníci obou odborností jsou schopni posoudit, co potřebujete, a případně vás poslat někam dále. Důležité je udělat první krok a zajít za odborníkem na duševní zdraví. Pamatujte, že to může být nejdůležitější krok, který vám může zachránit život.

Lukáš Malý